Popis
Legendární čínský básník, poustevník a vyznavač čchanu žil v 7. či 8. stol. za doby dynastie Tchang. Později byl uctíván jako buddhistický světec, taoisté jej považovali za jednoho ze svých nesmrtelných. Svým životem a dílem inspiroval též japonský zen i beatniky ve 20. století v USA a v Evropě. Přeložily a poznámkami opatřily Alena Bláhová a Olga Lomová, která též napsala předmluvu.
Máš Chan-šanovy básně ve svém domě?
Ty lepší nežli sútry jsou…
A proto si je zapiš na zástěnu
čas od času u nich spočiň myslí svou
Chan Šan byl čínskej mudrc, kterýmu už začalo lízt velký město a celej svět krkem, a tak se vším najednou seknul a zašil se do hor… a jedinej člověk, se kterým se kamarádil, byl zenovej blázen Š’Te, velkej srandista, jehož práce spočívala v zametání kláštera rýžovým koštětem. Š’Te byl taky básník, ale většinou si to ani nepsal. Chan-Šan čas od času slezl ze Studený hory, oblečenej do šatů z kůry, šel do teplý kuchyně a čekal, až dostane nějaký jídlo, jenže žádnej z mnichů mu nikdy nic nedal, protože nechtěl vstoupit do řádu a nechat se třikrát denně volat zvonem k meditaci. (Jack Kerouac: Dharmoví tuláci, překlad Josef Rauvolf)
“Kdyby dnes někoho oslovil a zeptal se: Jaké je vlastně tvé pravé jméno a odkud pocházíš? Kdo by znal odpověď a kde by ji hledal? Sotva na jiné stezce než na té na horu Chan-šan, o níž stojí psáno: tahle cesta nemá žádný konec. Kdo z vás se osvobodí od zmatků světa, bude s ním sedět v bílých oblacích.” (z recenze Věry Jirousové, Lidové noviny, 4. 1. 1997 )
